Ranní nástup byl naplánován na 6:30 a byl zpožděn o pouhé 3 hodiny.
Z mariny jsme vypluli po ranní hygieně. A koupačce.
Pluli jsme na sever kanálem Nidzki. Při proplouvání úžin jsem jako jediný troubil. Musím se pochválit, kapitánský kurz k něčemu byl. Jen náš kuchař ho
Pluli jsme přes Guzianka Wielka na Guzianka Mala. A pak plavební komorou v Guziance. Ještě před vplutím do Malé Guzianky se Zeithummelovi zasekli s jachtou o dno. Odborně, mezi námi vůdci malých plavidel, se tomu říká, že nasedli. Žabaři.
Pohrozil jsem jim, že je budeme potupně tahat a to pomohlo. Mezitím se ale utvořila kolona asi 20 lodí 200 lodí.
Při čekání na plavební komoru opět Zeithummelovi udělali špunt, protože jim zhasl parní motor. Tentokrát jsme je museli zachránit, aby opět potupně neuvízli (nenasedli). Na laně jsme je odtáhli do bezpečí.
Proplutí komorou bylo provedeno excelentně, hlavně kvůli nebo spíš díky kapitánovým bezchybným příkazům. Byl to doslova koncert. Jediné selhání bylo od našeho kuchaře, který poslechl radu Romana Z. a pustil lano, kterým přidržovala loď. Naštěstí jsem zareagoval bleskově. Saltem jsem přeskočil z lodi na břeh, obmotal lano a hodil ho Majdě zpět. Pak už vše proběhlo bez problémů. Zeithummelovi nevěděli, jak vyplout z komory, proto jsem se ujal vedení všech lodí z plavební komory. Bylo to jako když Mojžíš vyvedl lid Izraele.
Dále jsme hledali vhodné místo k zakotvení, jelikož posádka měla hlad a hrozila vzpourou. Po uvázání lodi ke kmeni stromu se kuchař pustil do kulinářského umění. 
Byla domácí polévka s játrovými knedlíčky a čerstvě upečený chléb. Vůně při pečení chleba mi připomněla domov a vehnala slzy do očí.
Ta vůně byla tak silná, že přilákala Zeithummely. Museli jsme je odstrkovat bidly. Nakonec jsme náš oběd uhájili. V klidu jsme pojedli a vyrazili za našimi kamarády na druhé straně jezera, neboť jsme měli ještě hlad. (Někteří z nich vypadají chutně.)
Zakotvili jsme na jihu jezera Beldany. Zde jsme nafoukli a vyzkoušeli náš rychlý člun a jali se připravovat na přicházející bouři. Dle mraků a chování ptactva jsem odhadl, že bude silná. Své pozorování jsem si ověřil na YR.NO portálu.
Nyní píši svůj deník. Venku zuří bouře, má posádka je bledá strachy, vichr s námi hází ze strany na stranu, vlny dosahují až 30 metrů.
Snad dožijeme rána.
(Nemáme elektřinu pro můj dýchací přístroj.)
