Noc jsme přežili beze ztrát na posádce. Přes noc se vypršelo a ráno bylo příjemné polojasné počasí. Posnídali jsme, co loď dá a po ranní hygieně jsme opět vyrazili do neznáma. Náš silný motorový člun o asi 1000 koních brzy odnesl naši loď z dohledu ostatních. Leč brzy jsme opět zachytili signál SOS. 
Hádejte, kdo to byl.
Zeithummelovi. Kupodivu. Opět. Ani ne naposledy. Stala se jim taková patálie. Kapitán utopil svůj nenahraditelný navigační přístroj. Nebyla to jeho vina. Přes palubu se zřítil nejen jeho unikátní mobil z limitované série, ale i jeho sestra. Daník stál před těžkou volbou, zachránit sestru nebo telefon. Neváhal dlouho, po krátkých deseti minutách učinil nelehké rozhodnutí. Poprosil maminku, aby nás zavolala.
Nasadil jsem největší rychlost a vyrazil na záchrannou akci. Jel jsem s větrem o závod, rozrážel jsem ostatní lodě jako kuželky, houkající policejní člun pronásledování zahanbeně vzdal.
Když jsme dorazili na místo neštěstí, byla situace kritická. Daník si rval poslední vlasy, Emička polykala ve vodě andělíčky, Roman s Kristýnkou stoicky popíjeli mojito. Bleskově jsem zhodnotil situaci a rozdělil úkoly. Daník dostal potápěčskou výbavu, kterou vozím s sebou všude, i na horské túry. Nikdy nevíte, kdy se bude hodit. Nyní našla své uplatnění.
Daník se pro svůj telefon potápěl do neuvěřitelných hloubek, místo zátěže jsem Daníkovi pomáhal do hloubky bidlem. Leč přes veškerou snahu se mu mobilní telefon Aligátor s 12ti tlačítky najít nepodařilo. Jako poslední pokus jsme se zkusili zavolat na telefonní číslo Daníkova telefonu. Leč nikdo to nevzal. S těžkým srdcem záchranu vzdal. Vytáhli jsme na palubu alespoň Emičku.
Dal jsem Daníkovi pár dobře míněných rad, což Daník přijal s vděčností. Vyrazili jsme dál, užít si alespoň chvíli klidu.
Nebylo nám dopřáno.
Před námi se vynořila hradba mraků, z nichž se spouštěly provazce deště. Rozhodli jsme se bouři přečkat v bezpečné zátoce. Ukotvili jsme naši loď u břehu. 
Po chvíli dorazila i další loď naší výpravy. Julča s Jitkou a jejich kapitánem psem Aimy. Vyvázali jsme se k sobě a přečkali krušné chvíle v podpalubí. Když už to vypadalo, že je po dešti, vždy se liják vrátil s novou silou. Ale vše jednou končí i tato bouře skončila a vyšlo Slunce. Jitka, pes a Julča vyrazili na cestu. Já jsem se ještě rozhodl vyrazit do lesa na průzkum. S lopatkou.
Úúúúžasné!!!
Pokud by jste čekali, že od teď šlo vše bez problémů, mýlili jste se.
Ozvalo se vyzvánění telefonu. V hlavě mi blesklo, co zase ti Zeithummelovi provádějí? Utopili motor, potopili jachtu, přejeli Mitche Byookenena? Byla to Julča s informací, že jim zřejmě došel benzín. Na plachetnici. Další případ pro záchranáře z Mazurských jezer. Začínal jsem být dost proslavený.
V krátkosti. Přijel jsem. Dolil jsem benzín. Nastartoval. A jel za zbytkem výpravy. Cestou jsme se dostali do dalšího deštíku. Rutina.
Vyvázali jsme se mezi naše kamarády. Pokud si přečtou tento deník, tak bývalé kamarády.
Přepočítali jsme naše zásoby a s hrůzou zjistili, že nemáme vodu. Po krátké dvouhodinové poradě jsme se rozhodli, že vyrazíme do Mikolajky pro zásoby. Doplnit vodu, pečivo a také benzín pro nenažrané motory.
Mrazem, krupobitím, hurikánem, hordami nepřátelských plachetnic a přes jeden potopený přívoz jsme se probili do Mikolajky. Trochu nás zaskočila fronta na benzín, ale nakonec jsme zdárně natankovali. Posádka
Našli jsme marinu, kde jsme mohli zakotvit loď. Překonal jsem zrádné proudy, nepříznivý vichr a zakotvil v marině. Během přistání posádka ztratila nervy. Nevěřili, že by někdo mohl úzkou cestou mezi zakotvenými loděmi proplout. Zbaběle se ukryli v podpalubí a já vedl loď neohroženě vpřed. I vzad i v bok. Současně jsem stál u kormidla a zároveň přebíhal po lodi ze strany na stranu a odstrkoval překážející lodě z cesty. Chytil jsem mooring na přídi a zároveň dvě lana uvázaná na zádi. Zdárně jsem uvázal loď v přístavu. Sklidil jsem obdivný potlesk z okolních lodí. Na molu již stál majitel mariny s uznalým lístkem za kotvení v marině.
Vyrazili jsme pro zásoby. Obchod byl sice vyjedený od chudých a věčně hladových Poláků, ale něco se nám podařilo dovézt do našeho kotviště kousek od vesničky Gasiory, kde strávíme dnešní noc.
Dobrou noc, kapitáne Fando, dnes si klidný spánek opravdu zasloužíš.
